Jak jsem se dostal k focení?

7950

První článek tohoto blogu bych rád věnoval tématu, jak jsem se vlastně dostal k focení. 

Fotit jsem začal již jako malý kluk, když jsem dostal svůj první kompakt, myslím, že to bylo Sony. Pamatuji si pouze dvě věci. Bylo mi cca 10 let a byl to stříbrný kompakt značky Sony. Určitě nebyl nikterak drahý, ale pro moje nadšené cvakání a následné prohlížení fotografií to stačilo. Foťák semnou cestoval i na dovolenou do Itálie, kde jsem fotil jako blázen úplně vše co mi přišlo před objektiv. Zkrátka dětské nadšení. Jak to tak u dětí bývá, tohle nadšení časem pominulo. Já dospíval a všímal si více cvičení, slečen, později alkoholu a dalším neřestem spojeným s dospíváním každého běžného puberťáka.

No a jak jsem se tedy k focení opětovně vrátil? To si budeme muset trochu rozebrat. V roce 2017 jsem dokončil střední školu a ihned na podzim začal pracovat. Není důležité kde ani na jaké pozici. V roce 2019 jsem změnil zaměstnání, které mi umožnilo začít se více věnovat cvičení. S kamarádem jsme se vzhlídli v předních propagátorech Strongman sportu u nás a bylo jasno. Budeme strašně silný, velký a budeme závodit ve strongman sportu/powerliftingu. Nějakou dobu se dařilo zvedat, posouvat silové výkony, dřít na sobě. Vše bylo zalité sluncem.

No a pak to přišlo! Psal se rok 2020, právě končila zima, silová příprava byla v plném proudu, když tu najednou se objevila nějaká nemoc z Číny a vše včetně fitka se zavřelo. To byl první vážný problém v cestě za snem.

Cvičili jsme, kde to jen šlo. Nicméně silová příprava skončila a bylo z toho po celý rok 2020 jen takové šolíchání. Ke konci roku jsem přišel o práci a rok 2021 pro mě začal nejhůř jak mohl. Težká karanténa, kdy bylo zakázáno opustit okres bydliště, vše zavřené a já doma v depresích a bez práce. Opět jsme cvičili, kde se dalo a dokonce se povedlo i rozjet silovou přípravu. V tu dobu bylo fitko to jediné co mě drželo nad vodou. Dnes bychom pro to použili pojem “my safe place”. Zkrátka místo, kde jsem zapomněl na to, že jsou nějaké problémy, karanténa, já bez práce atd. Bohužel pro mě všechny tyto okolnosti vyústili v nepříjemné zranění zad. Následky si nesu dodnes. Nechtěl jsem si jakkoliv připustit, že by to měl být konec mé kariéry jakožto silového sportovce, obzvlášť když ještě ani nezačala.

Později toho roku jsem si našel práci a už i s karanténou to nebylo tak žhavé. I přes bolesti jsem cvičil dál, ovšem silový posun se už nedostavil. Musel jsem vymýšlet různé varianty cviků, lépe se soustředit na provedení, necvičit tak často atp. I přesto jsem se připravil na amatérskou soutěž, myslím, že se to jmenovalo “Silák roku města Žatce”. Soutěž jsem odjel i v relativně dobrém zdravotním rozpoložení, díky pomocným cvikům, které jsem začal zařazovat. Dokonce ani umístění nebylo tak zlé. Došlo mi ovšem, že tudy cesta nevede a nikdy se nebudu schopen věnovat silovému sportu na takové úrovni jaké bych chtěl.

Přirozeně jsem začal méně cvičit a mít víc volného času. To mi ovšem úplně nevyhovuje. Začal jsem tedy přemýšlet, jak tento čas vyplním. Díky mému dalšímu kamarádovi, který zrovna řešil nákup foťáku pro svoji přítelkyni jsem si vzpomněl, že to vlastně bylo něco, co mě kdysi maximálně naplňovalo. Koupil jsem si tedy na podzim roku 2021 první foťák a začal jsem se učit fotit a upravovat fotografie.

Dál už je to klasický proces. Začínal jsem na krajinkách, ke kterým se velice rád vracím, když je volný čas (je to takové pročištění hlavy, spojení výletu s fotografováním a přemítáním se v myšlenkách). Za rok jsem ušel nějaký kus cesty, zkoušel fotit vše možné, abych zjistil co mi sedí více, co méně. Dnes už tak nějak vím, i když stále jsou věci, které si chce člověk vyzkoušet. Nakoupil jsem novější, lepší techniku, začal stavět instagram a od října 2022 až do května 2023 odkládal vytvoření webovek. No a nyní se zadařilo. Závěrem bych rád shrnul, co můžete očekávat od mého blogování.

 

Vždy mě bavilo psát a řešit témata, kterým rozumím, nebo která mě zajímají. Můžete tedy očekávat články ze světa technologií, fotografování (možná nějaké rady začínajícím fotografům) a rád bych se též věnoval testování automobilů (to ještě uvidím jak pojmu, ale nečekejte klasický test, kde vám shrnu objem zavazadelníku, jak za nic stojí litrový motor atp., zajímá mě spíše design, zajímavé prvky, technologie, ostatně to i tak trochu souvisí s fotografiemi, o které článek samozřejmě doplním), no a čas od času něco z cestování.

Prozatím vám děkuji za pozornost a těším se u nějakého dalšího článku, nebo společného fotografování!

Napsat komentář